„Stojíme na kopečku před domem. Hustě sněží, teplota kolem nuly. I přesto je tady velká spousta sněhu. A taky diváků! Je slyšet němčina a čeština, ale také maďarština. Všichni jako jeden muž vyhlížíme auto na protější straně louky. Zamračená obloha a velké sněhové vločky nám kazí  výhled, přesto se každý snaží vidět co nejvíc. Pár stromů a stavení, to je místo, kde by se měl každou chvilkou objevit vedoucí vůz soutěže. V dálce je slyšet vytočený motor, který se snaží přehlušit divácké trubky a klaksony. A je to tady! Stříbrnočervený Lancer se vyřítí po úzké silničce. Lidem v okolí se rozzáří oči, i když toho si teď všímá málokdo. Každý si stoupá na špičky, aby viděl co nejvíc. Vůz proletí krátkou rovinu jako rozzuřený „Rudý býk”, jehož podobizna je vyobrazena po obou stranách vozu, levou zatáčku z kopce jako by jezdec vůbec nepostřehl a už je u nás. „Myšák” olizuje závěj kolem trati a víří za sebou sníh. Teď, teď se ho můžeme skoro dotknout! Ale než si to uvědomíme, koncová světla opět mizí v neprostupné vánici. Zde by se dal použít slogan propagující jeden nejmenovaný alkoholický nápoj - Byla to báječná jízda na ledu"

     Takto nějak jsme letos začali sezónu. Někteří možná poznali, že se jedná o první podnik českého šampionátu, který letos prvně zavítal na rakouské území, na populární a nedávno obnovenou Jänner rally. A právě tyto zážitky, kterak jsme stáli v sobotu ráno na první zkoušce druhé etapy, se mi vryly do paměti. Ten Lancer patřil rallye-legendě Raimundu Baumschlagerovi a bylo to první soutěžní auto, které jsme letos viděli.
    
     Jak to v životě chodí, i v naší „divácké sezóně“ letos byla spousta „poprvé“. Několikrát jsme se totiž vydali za hranice naší země a měli jsme tak možnost sledovat kvalitu automobilových soutěží v okolních státech, poznávat nové lidi a země. Jak jsem se již zmínil, navštívili jsme Rakousko a lednovou Jänner rally. V tu dobu nás ani nenapadlo, že se do této země ještě dvakrát podíváme. Ale jakožto správní fandové jsme nelenili a navštívili ještě šotolinový Harrach rallysprint a hlavně podzimní OMW Waldviertel rally. To by někomu mohlo stačit, jenže nám ne! A tak jsme vyrazili do Polska, na Rajd Polski ( i když jen na dvě RZ v sobotu odpoledne), na Slovensko a hlavně do Maďarska. Tato země je pro mnohé velkou neznámou, ale na zdejší šampionát byla slyšet jen chvála. Byli jsme se tedy přesvědčit a je to pravda! Většina soutěží se zde jezdí na šotolině, navíc tady diváci, posádky a také média rallysportem přímo žijí. Díky tomu vzniká neopakovatelná atmosféra, kterou si musí každý opravdový fanoušek zažít na vlastní kůži.

     Ale i na našem území se jezdí pěkné soutěže a my jsme u toho většinou nechyběli. Okříšky, Klatovy, Púchov, Vsetín, domácí Zlín, Mladá Boleslav a další. Do těchto měst letos směřovaly naše kroky a právě sem jsme následovali ten „cirkus“, při jehož sledování běhá většině z nás mráz po zádech, a který s sebou přináší úžasné a neopakovatelné zážitky! Není to totiž jen o závodních autech. Je to také o atmosféře, o dění kolem, o cestování. Ano, je to i o penězích a nákladné údržbě auta, o moknutí nebo mrznutí, o smutku při odstoupení oblíbené posádky...To všechno je RALLY a možná právě proto baví automobilové soutěže milióny lidí po celém světě. A život je o zábavě!

  Na jaře jsem se seznámil s klukama z kroměřížského CzechRallyeWebu. A v létě jsme vyrazili na první společnou soutěž, na maďarskou Szombathely. Je to skvělá „rodinná“ parta! A věřím že naše společné „cesty za poznáním“ budou pokračovat i v budoucnu. Také díky nim vznikly tyto stránky, stejně jako spousta povedených fotek a filmových záběrů.

Na konci roku přichází bilancování.

     My jsme sezónu zakončili všichni společně na Pražském rallysprintu. A konec to byl jak se patří!! Nemůžu mluvit za všechny, ale věřím, že kdokoliv z nás je s tím co letos viděl a zažil velmi spokojen. A věřím že stejné pocity budeme mít všichni i v roce příštím.

     Dost často si říkáme, jestli to máme zapotřebí a spousta lidí nás moc nechápe. Ale jako má fotbal či hokej své fanoušky, v našich srdcích je vyryt nápis „rallye”. A tak víme, že i když se vracíme z jednoho závodu unavení, hladoví a špinaví, sedneme za pár dní brzo ráno do auta, Peťoš bude svírat volant, Plhus mapu, Nowi foťák a svačinu :o) (ostatní osazenstvo většinou v autě znovu usíná :o) a vyrazíme znovu vstříc novému dobrodružství. Někam, kde to známe, ale i do míst, kde budeme poprvé… Často nás tohle cestování stojí poslední peníze, ale přivážíme si zpět do svých domovů něco, co se nedá koupit. Nové zážitky, přátelství…
Proto by se slušelo na konci sezóny poděkovat Plhovi, jehož felda musela natočit za rok několik tisíc kilometrů a Plhusovi, který nás vždy dovede za pomoci map i těmi nejzapadlejšími silničkami až k trati erzety! A vlastně taky poděkovat všem, kteří s námi letos absolvovali byť jen jednu soutěž – Ti nám pomáhali udržovat dobrou náladu v partě a často přispěli posledními financemi do cestovního banku.

     Byl to povedený rok a věříme, že ten následující bude ještě lepší a zajímavější. Začínáme už za pár dnů! Doufáme, že opět bude hustě sněžit, domorodci zase zapálí ohýnek, u kterého se ohřejeme a místní zemědělci nám zase prohrnou cestu po poli, abychom se nemuseli trmácet hlubokým sněhem. A na opačné straně louky se opět objeví stříbrný Lancer….